Herbicidní přípravky představují přibližně polovinu veškeré spotřeby prostředků na ochranu rostlin nejen v České republice, ale i v evropském a globálním měřítku. Mnoho ..
Herbicidní přípravky představují přibližně polovinu veškeré spotřeby prostředků na ochranu rostlin nejen v České republice, ale i v evropském a globálním měřítku. Mnoho z těchto produktů se vyznačuje dlouhou perzistencí v půdě, což vede k opakované kontaminaci povrchových i podzemních vod.
V České republice je spotřeba pesticidů (přepočteno na hektar zemědělské půdy) výrazně nižší, než je průměr v EU. Navíc se nám jako jedné z mála zemí podařilo v nedávných letech výrazně omezit jejich užívání. Toto zlepšení je způsobeno řadou faktorů – průměrná velikost zemědělských podniků je zde výrazně vyšší a pozemky mají značnou rozlohu, což umožňuje větší investice do moderní zemědělské techniky, například do postřikovačů vybavených satelitním naváděním. Díky tomu dochází k menšímu plýtvání postřikovou směsí.
Dalším klíčovým aspektem, který vedl k poklesu spotřeby pesticidů, je zlepšení efektivity jejich aplikace. Díky rostoucí odbornosti pěstitelů a dostupnosti kvalitního, často bezplatného, poradenského systému se výrazně snížil počet neefektivních či špatně načasovaných zásahů.
Nicméně je nezbytné dále zdokonalovat systémy rozhodování při používání ochranných prostředků, protože nové i budoucí restrikce účinných látek komplikují volbu správné strategie. Následující text přináší přehled nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují účinnost herbicidní ochrany rostlin.
Účinnost herbicidního ošetření závisí na mnoha okolnostech. Klíčovým faktorem je volba správného přípravku, případně kombinace v tank-mixu, kterou je třeba přizpůsobit druhu a růstové fázi plevelů, aktuálním povětrnostním a půdním podmínkám, a rovněž zohlednit riziko vzniku rezistentních populací.
Informace o spektru účinnosti herbicidu jsou obvykle uvedeny u prodejce, nejčastěji na etiketě přípravku, ale tyto údaje odpovídají pouze ideálním podmínkám. Citlivost jednotlivých plevelů vůči danému přípravku je ovlivněna řadou faktorů, jejichž nevhodná kombinace může vést buď k selhání ošetření, nebo dokonce k poškození plodiny u přípravků s vysokou selektivitou. Je rovněž důležité vzít v úvahu mechanismus účinku podle klasifikace HRAC, protože dlouhodobé opakované používání stejných přípravků může vyvolat odolnost, kterou je obtížné překonat.
Musíme mít na paměti, že žádný herbicid není univerzálním řešením pro všechny plevelné druhy, jež se vyskytují na poli nebo v jeho blízkém okolí. Opakovaná aplikace jednoho přípravku obvykle vede ke vzniku odolných druhů, zejména u úzkých osevních sledů, což omezuje možnosti ochrany a zvyšuje náklady i technologické požadavky. Navíc se může objevit problém vyselektování rezistentních populací, zejména u jednoletých trávovitých plevelů a druhů produkujících velké množství semen, jako jsou laskavce, merlíky či plevele s heřmánkovým vzhledem.
Správné načasování aplikace může být v některých situacích ještě důležitější než samotný výběr přípravku. U kontaktových a lokálně systemických herbicidů je třeba ošetření provést v okamžiku, kdy lze zasáhnout celou listovou plochu plevelů. Takové přípravky se běžně využívají například u cukrové řepy, luskovin, brambor, máku nebo zeleniny. Pokud není ošetření provedeno ideálně, nebo jsou plevele již v pokročilejší fázi se vznikem výhonů, může dojít k jejich regeneraci, což výrazně snižuje celkovou účinnost ošetření, zejména u méně homogenních porostů.
Růstová fáze plevelů má rovněž velký vliv na účinek systemických listových herbicidů. Jejich výsledná účinnost je však ještě více závislá na aktuálních povětrnostních podmínkách, především teplotě, a proto je nezbytné aplikaci správně načasovat podle aktuálního vývoje počasí.
U vytrvalých druhů, zejména dvouděložných, je vhodné s aplikací růstových herbicidů počkat až do vyrašení většiny výhonů. Vyšší tvorba biomasy před ošetřením totiž často zajišťuje delší a stabilnější účinek, což se následně pozitivně odráží v úrodě – zejména pokud u některých úzkych osevních sledů nelze použít silnější přípravky bez rizika poškození plodiny.
Klimatické podmínky těsně před a po aplikaci mají zásadní vliv na účinnost herbicidního ošetření, přičemž klíčovými faktory jsou teplota a množství srážek.
Účinnost většiny systemických listových herbicidů, zejména růstových přípravků a graminicidů, je silně ovlivněna teplotou vzduchu a intenzitou slunečního záření. Tyto přípravky působí nejefektivněji při teplotách nad 10 °C a při dostatečné expozici slunci, přičemž optimální výsledky se dosahují při teplotách mezi 20 a 25 °C.
ALS inhibitory, mají obecně nižší nároky na teplotu, ale uvnitř této skupiny se vyskytují významné rozdíly. Například florasulam působí efektivně i při teplotách pod 5 °C, zatímco většina sulfonylmočovin vyžaduje teploty nad 10 °C. Optimální podmínky pro účinnost ALS inhibitorů se pohybují mezi 15 a 20 °C, přičemž při teplotách nad 25 °C může dojít k oslabení jejich účinku. Kromě toho aplikace při vysokých teplotách zvyšuje riziko fytotoxicity a podobně i extrémně nízké teploty, jako je mráz, mohou po aplikaci poškodit plodinu. Toto riziko je zvláště patrné u kombinovaných přípravků nebo u tank-mixů, kdy se spojuje růstový herbicid s ALS inhibitorem určeným pro trávy.
Herbicidy na bázi glyfosátu nejsou tak výrazně ovlivněny teplotou. I když patří mezi systemické přípravky, jejich účinnost vůči trávitým plevelům zůstává vysoká i při teplotách kolem 10 °C, pouze se zpomaluje nástup účinku.
Většina kontaktních listových herbicidů začíná působit již při teplotách nad 5 °C. Některé půdní přípravky si svou účinnost udrží i při teplotách pod bodem mrazu – nízké teploty totiž mohou zpomalit degradaci herbicidu, což prodlužuje dobu jeho reziduálního účinku.
Intenzivní srážky, které nastanou několik hodin po aplikaci listových herbicidů, mohou z listového povrchu smýt přípravky, čímž se snižuje jejich absorpce a celková účinnost. Délka období bez srážek závisí na fyzikálně-chemických vlastnostech aktivní látky, formulaci přípravku, použitých adjuvantů, intenzitě srážek a velikosti dešťových kapek.
Listové graminicidy mají velmi rychlý příjem a obvykle postačí bezsrážkové období i jen 2 hodiny. Naproti tomu sulfonylmočoviny vyžadují 2 až 6 hodin, zatímco glyfosát může potřebovat i více než 6 hodin k dosažení maximální účinnosti.
Strukturální rozdíly povrchu listů různých plevelů zásadně ovlivňují, jak herbicid zůstává na listu při dešti. Použitím vhodného adjuvantu lze urychlit absorpci přípravku, což zkracuje požadovanou dobu bez srážek. Mírné deště do 0,5 mm obvykle neodstraní herbicidní film, ba naopak pomáhají jeho rovnoměrnému rozložení. Při intenzivnějších srážkách však účinnost přípravku postupně klesá.
Přítomnost rosy při aplikaci může také ovlivnit výslednou účinnost herbicidů. Kapky rosy mohou způsobit odliv postřikových kapek z listů, ale zároveň díky hydrataci kutikuly prodloužit dobu, kdy je přípravek v roztoku, což může vést k lepší nebo horší absorpci, v závislosti na konkrétních podmínkách.
Stav a vlastnosti půdy mají zásadní vliv na účinnost a selektivitu herbicidů aplikovaných přímo do půdy – typicky preemergentních a časných postemergentních přípravků. Těžké půdy s vysokou sorpční kapacitou mohou při suchu selhat v ochraně rostlin, zatímco velmi lehké půdy s nízkou sorpční schopností mohou být náchylné k předávkování, což vede k fytotoxickým účinkům na úrodu.
Kromě sorpční schopnosti, ovlivněné zrnitostí a obsahem organické hmoty, hraje roli také mikrobiální aktivita půdy, která určuje rychlost degradace herbicidů. V chladnějších a mikrobiálně méně aktivních půdách probíhá degradace pomaleji, což za sucha může vést k poškození následné úrody zbytkovými koncentracemi přípravku.
Nejdůležitějším faktorem pro účinnost a selektivitu půdních herbicidů je vlhkost půdy. Vyšší vlhkost usnadňuje absorpci aktivních látek, jelikož vzcházející plevele přijímají herbicid ve formě vodného roztoku. Pokud je nedostatek vody, zejména v povrchové vrstvě, snižuje se dostupnost přípravku. Vlhkost je primárně ovlivněna srážkami – mírné deště do 5 mm často nestačí, a proto je nutné, aby spadlo alespoň 10 mm srážek.
Na druhou stranu velmi intenzivní srážky mohou snížit selektivitu půdních herbicidů. Proto je vhodné dávkování přípravků upravit podle aktuálních vláhových podmínek a sorpční kapacity půdy.
Kromě přímého působení na půdní přípravky ovlivňuje vlhkost i absorpci herbicidů listy. Rostliny, které rostou za sucha, mají menší listy s hustší kutikulou, což omezuje příjem přípravku ve srovnání s rostlinami, kde je půda dostatečně vlhká. Rovněž je důležité, aby půda zůstala vlhká 2–4 týdny po aplikaci, zejména pokud nebyly ošetřeny všechny plevele – při suchu se jejich regenerace snižuje, zatímco dostatek vlhkosti může regeneraci podpořit, jak je patrné například u sveřepů nebo merlíku bílého.
Účinnost půdních herbicidů je významně ovlivněna také metodami zpracování půdy – její strukturou a množstvím organických zbytků. Použití půdoochranných technik často vede k hromadění organického materiálu na povrchu, který může vázat aplikovaný herbicid a snižovat tak jeho koncentraci v půdě, nebo způsobovat nehomogenní rozložení přípravku. Naopak, pokud mírné srážky (5–10 mm) krátce po preemergentní aplikaci smyjí přípravek z organického materiálu a vytvoří se rovnoměrný herbicidní film, může to účinnost posílit – organická hmota pak chrání aktivní látku před vypařením a fotodegradací.
Velké hrudky organického materiálu na povrchu nejsou žádoucí, protože snižují rovnoměrnost herbicidního filmu, což je obzvláště problematické za sucha, kdy dochází k omezené difuzi přípravku. Válení po výsevu může pomoci tyto hrudky rozdrtit a zatlačit do půdy, nicméně některé technologie mohou způsobit, že část semen se dostane příliš blízko k povrchu, což při použití méně selektivních přípravků může poškodit úrodu.
Herbicidní přípravky se liší v účinnosti vůči jednotlivým druhům plevelů, a to nejen v závislosti na dávkování, ale především na růstové fázi plevelů a aktuálních povětrnostních či půdních podmínkách v době aplikace. Vzhledem k postupnému snižování sortimentu dostupných herbicidů je nezbytné jejich použití optimalizovat – možnosti náhradních zásahů jsou omezené, což vede k vyšším produkčním nákladům a zbytečnému zatížení životního prostředí.
